Array
čeština english polszczyzna
Správa CHKO Labské pískovce >> Aktuality >> Ptačí rok v Labských pískovcích - sokol stěhovavý

Ptačí rok v Labských pískovcích - sokol stěhovavý

Ptačí rok v Labských pískovcích - sokol stěhovavý

29.7.2014

Další druh z ptačí říše, se kterým se můžete blíže seznámit v rámci cyklu Ptačí rok v Labských pískovcích, je sokol stěhovavý.

Sokolu stěhovavému je díky jeho mimořádným letovým i loveckým schopnostem již od středověku věnována značná pozornost člověka. Rovněž mezi sokolníky byl tento druh vždy vysoce ceněn. Pro svůj hrdý vzhled býval i erbovním znamením šlechtických rodů. V uplynulých desetiletích se sokol stěhovavý stal symbolem ohrožené přírody. A následně i symbolem její úspěšné ochrany.

Skalnatá oblast Českosaského Švýcarska patřila odedávna k nejvýznamnějším hnízdištím tohoto dravce v Evropě. Až do roku 1950 hnízdil sokol stěhovavý na našem území všude tam, kde k tomu byly vhodné podmínky. Nekontrolované používání pesticidů způsobilo v druhé polovině 20. století celostvětový kolaps sokolí populace a počátkem 70. let museli být i u nás sokoli prohlášeni za vyhynulé. Nízká plodnost, mláďata hynoucí po narození a zeslabená skořápka vajec, která při zahřívání samice rozmačkala, to vše byly důsledky vysoké koncentrace DDT, které pronikalo do těl sokolů společně s potravou a vedlo k vymírání druhu. Po zákazu látek s obsahem DDT a zahájení reintrodukčních programů se začala populace sokolů postupně vracet na svá historická hnízdiště.

Pro oblast Labských pískovců byl klíčový program znovunavrácení sokola započatý v sousedním Německu. První dvě mláďata byla vypuštěna v roce 1989 na stolové hoře Lillienstein. Program, který předpokládal návrat sokolů i na českou stranu, v následujících letech dále pokračoval. V roce 1992 se usadili první sokoli na území Saského Švýcarska a v roce 1994 i na území Českého Švýcarska. V současné době hnízdí na území Českého Švýcarska okolo deseti párů. Hnízdní úspěšnost v jednotlivých letech ale značně kolísá. Zatím nejúspěšnějším rokem byl rok 2012, kdy bylo vyvedeno minimálně 22 mláďat.  Populace sokolů hnízdící na české a německé straně Labských pískovců je v současné době nejsilnější populací tohoto druhu ve střední Evropě a čítá dohromady kolem 30 párů.

 Sokol stěhovavý, nejrychlejší pták na světě, který dokáže při střemhlavém letu dosáhnout rychlosti přes 300 km/h, unikl vyhynutí. Mimořádné svatební lety sokolů umocněné jejich letovými schopnostmi, provázené obřadným předáváním potravy a hlasitým křikem vedou opět k úspěšnému zahnízdění a vyvedení mláďat. Je jedním z mála druhů, který v České republice zcela vyhynul a který se do naší přírody úspěšně vrátil. I když jsou jeho stavy nyní stabilizované a dochází k mírnému nárůstu početnosti hnízdících párů, je nadále nutná jeho ochrana. Tradičními místy, která sokol volí pro svá hnízda, jsou skalní výklenky ve skalních stěnách. Skály jsou horolezecky a turisticky atraktivní místa. Rušení v době hnízdění může mít ale fatální důsledky – zastuzení snůšky nebo prochladnutí mláďat. Proto se prostor v okolí hnízd v turisticky a lezecky atraktivních oblastech v době hnízdění uzavírá.

Tato opatření umožní sokolímu páru nerušenou péči o snůšku a mladé. Samička klade většinou tři až čtyři vejce a během třicetidenního sezení se partneři na hnízdě střídají. Častěji však na hnízdě sedí samička a samec obstarává potravu. Mláďata vylétají po pěti týdnech, ale rodiče je nadále krmí další dva měsíce. Mladí ptáci se často vydávají na zkušenou do různých částí Evropy. Dnes již není pravidlem, že se sokol stěhovavý od nás stěhuje. To platí spíše pro severské populace tohoto druhu. Dalším novodobým fenoménem, který souvisí s posílením sokolí populace a se snahou sokolů přizpůsobit se nedostatku skalních hnízdišť, je i hnízdění sokolů na lidských stavbách. V České republice je pozorováno toto hnízdění jen na velmi vysokých budovách.

autor perokresby: Petr Nesvatba

Správa CHKO Labské pískovce

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt