Array
čeština english polszczyzna

Lesy v CHKO

Lesy na území CHKO Labské pískovce

Historický vývoj

Téměř celé území dnešní CHKO Labské pískovce tvořil v dobách do počátku kolonizace málo dotčený pohraniční lesní komplex Hvozd, který měl výrazně obranný význam. Ještě na počátku středověku představovalo pokrytí lesy 98%. Postupnou exploatací lesních porostů, jejich neřízenou obnovou a tlakem na získávání zemědělské půdy jejich výměra výrazně poklesla. Až rozvoj průmyslové výroby, podpořený možností plavení dřeva po Labi, přinesl zintenzivnění lesnického hospodaření a nárůst produkční plochy. Značná poptávka po dřevě, těžba holosečným způsobem a následná obnova smrkem a borovicí, výrazně přispěla ke změně druhové struktury v lesních porostech, a to výrazně v neprospěch původních, zvláště listnatých dřevin a jedle. Do hospodaření v lesích rušivě zasáhly různé kalamitní události - větrné polomy, lesní požáry, ale zejména pak mnišková kalamita počátkem 20. století, která ovlivnila hospodářství a následný stav lesních porostů na valné části CHKO až do současné doby. Ve druhé polovině 20. století se v lesních porostech výrazně projevily škody imisemi, které měly za následek vytěžení téměř celé náhorní plošiny Děčínského Sněžníku. K obnově vytěžených porostů byly následně používány náhradní dřeviny jako různé druhy borovic a smrk pichlavý, které jsou v současnosti předmětem rekonstrukcí.

Vlastnictví lesů

Dnes mají lesy v rámci CHKO Labské pískovce zcela dominantní postavení a z její celkové výměry CHKO zaujímaly i 1.1.2009 62,6%. CHKO leží v přírodní lesní oblasti 19 – Lužická pískovcová vrchovina a jen malé části v přírodních lesních oblastech 1, 5 a 20. Z vlastnického hlediska je zde rozhodující stát (cca 86 %), jehož majetek spravují Lesy České republiky, s.p. Lesy ve vlastnictví obcí zaujímají celkem menší část CHKO. Mezi plošně nejvýznamnější vlastníky patří Lesy města Děčína, obec Ludvíkovice, obec Arnoltice a obec Libouchec. Nejvýraznější podíl obecních lesů je ve IV. zóně CHKO. Soukromé vlastnictví lesů je plošně nevýznamné, relativně nejvíce je soukromé vlastnictví lesů soustředěno opět do IV. zóny CHKO.

Kategorie lesů a zonace

Na území CHKO převažují lesy hospodářské (58,8 %), vysoký podíl mají i lesy zvláštního určení se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou (23,1 %) a dále jsou zastoupeny lesy ochranné na mimořádně nepříznivých stanovištích (6,7 %).

V I.zóně je zařazeno 919 ha. Jsou to převážně lesy ve vybraných zvláště chráněných územích a některé další lesní porosty převážně charakteru lesa ochranného. Prioritně jsou zde uplatňovány zájmy ochrany přírody, vybrané porosty jsou ponechány samovolnému vývoji, bez přímých zásahů člověka. V ostatních porostech I. zóny jsou prováděny pouze takové zásahy, které směřují k úpravě druhové skladby, prostorové a věkové struktury lesních porostů do stavu, který umožní postupnou obnovu jejich přirozených funkcí. Lesnickou činnost v této zóně lze charakterizovat jako péči o lesní společenstva, nikoliv jako skutečné hospodaření.

Ve II.zóně se nachází 3 380 ha lesů. Jsou zde zahrnuty převážně lesy s druhovou skladbou blízkou přirozené (listnaté či smíšené porosty) a lesní porosty, kde jsou jiné důležité zájmy ochrany přírody (výskyt významných stanovišť apod.). Zde se uplatňuje funkčně integrované hospodářství, v závislosti na přírodních podmínkách spojujících zájmy ochrany přírody s ostatními funkcemi lesa včetně funkce produkční. V porostech s přirozenou skladbou jsou používány přírodě blízké postupy hospodaření, zaměřené zejména na podporu a maximální využití přirozené obnovy lesa, udržení přijatelné věkové a prostorové diferenciace porostů a zachování druhové skladby lesa. V porostech s nevhodnou druhovou skladbou (smrkové monokultury) se hospodaří s cílem postupné přeměny druhové skladby lesa ve prospěch listnáčů, zejména buku a dubu.

Ve III.zóně je 10 034 ha lesa a je zde upřednostňována produkční funkce vázaná na uplatňování základních ekologických požadavků (trvale udržitelné lesní hospodářství). Zejména se jedná o zajištění celkové stability porostů a minimální podíl melioračních dřevin v porostech s převahou smrku.

Ve IV. Zóně se nachází  915 ha lesa. Probíhá zde normální lesnická činnost.

Stanovištní poměry

Z typologického hlediska je nejvíce zastoupen soubor lesních typů (SLT) 5K (kyselá jedlová bučina, 29,0 %) a 0K (kyselý bor, 16,6 %). Výrazně se prosazuje také SLT 6K (kyselá smrková bučina, 6,4 %), 3I (uléhavá kyselá dubová bučina, 6,1 %), 0N (smrkový bor, 6,0 %) a 0M (chudý bor, 4,9 %).

Plošně převažuje 5. lesní vegetační stupeň (lvs) – jedlobukový (36,2 %), následovaný azonálním lvs - bory (30,4 %). Běžný je výskyt inverze lesních vegetačních stupňů, kdy se v nižších plohách (stinné polohy v údolích) nachází vyšší vegetační stupeň. Z edafických kategorií pak převládá kategorie K (kyselá stanoviště, 57,9 %). Na dnech údolí jsou často zastoupena společenstva podmáčených půd.

Struktura porostů

Dnešní stav lesních porostů je výsledkem především lesnické hospodářské činnosti, která podstatně změnila druhovou skladbu lesů. Výrazně se snížilo zastoupení dřevin přirozené skladby, které byly vytěženy, aniž by byla zajištěna jejich dostatečná obnova (buk, jedle, dub). Několikanásobně se zvýšil podíl smrku, který je zde dnes hlavní hospodářskou dřevinou.

Ve skladbě lesních porostů převažují jehličnaté dřeviny - 75 %, z nichž největší zastoupení má smrk - 39 % a borovice lesní - 23 %. Z listnatých dřevin má nejvyšší zastoupení bříza - 11 %, buk lesní  - 8 % a dub - 2 %. Poměrně vysoké zastoupení zaujímají geograficky nepůvodní dřeviny - 13 %, z nichž největší podíl má modřín, vysazovaný zejména v posledních dvou desetiletích - 9 %, smrk pichlavý s 2 % a vejmutovka s 2 %, z listnatých dřevin pak dub červený - 0,4 %. Vnášení nepůvodních dřevin započalo na území dnešní CHKO již počátkem 19. století. Poprvé byly pokusně zavedeny do lesních porostů dřeviny svým původem převážně ze Severní Ameriky, jako jsou vejmutovka (Pinus strobus), douglaska (Pseudotsuga menziesii), borovice Banksova (Pinus banksiana), túje (Thuja gigantea), cypřišek (Chamaecyparis lawsoniana), modřín japonský (Larix leptolepis) a další jehličnaté dřeviny. Ve 20. století, zejména v posledních 30 letech, byl zaváděn dub červený (Quercus rubra), smrk pichlavý (Picea pungens), z evropských dřevin pak modřín (Larix decidua) jesenického a zejména alpského původu. Převážná většina nepůvodních dřevin se zde neadaptovala a postupně vymizela. První doklady o zakoupení a vysázení vejmutovky pochází již z r. 1798, postupně se cíleně šířila, až zde spolu s modřínem, douglaskou a dubem červeným zcela zdomácněla. Vejmutovka představuje v místních podmínkách invazní dřevinu, která zde znemožňuje obnovu původních dřevin a  a ohrožuje a rozvrací cenné lesní ekosystémy. Modřín, vejmutovka a další dřeviny měly sloužit jako přípravné dřeviny pro zavedení smrku do území. Nebyly však pozdějí z území opět odstraňovány, a proto došlo až k jejich invaznímu rozšíření.

Plošně převažující smrk ztepilý vytváří porosty, které jsou v řadě případů velmi náchylné ke škodám kalamitního charakteru - imise, vítr, mokrý sníh, kůrovec. Jsou z minulých období většinou nedostatečně vychovávané, sázené původně v hustém sponu a smrk je velmi různé, často nevhodné provenience. Smrk tvoří téměř čisté porosty na více než 20 % své plochy a na dalších 20 % má zastoupení v porostech vyšší než 70 %. Jeho nejčastější příměsí je borovice, ale jedná se spíše o skupinovité směsi (smrk v údolích a svazích a borovice na plošinách) v oblasti pískovcových útvarů. Častou příměs ve smrku tvoří modřín, buk, bříza a jen sporadicky ostatní dřeviny.

V pořadí druhá nejvýznamnější dřevinou je borovice lesní, která má poměrně značné zastoupení (cca 20%) a je soustředěna hlavně na chudší písčitá stanoviště a skalní města. Pouze staré porostní zbytky na méně přístupných skalních blocích, kde se vždy obnovovalo převážně z přirozeného zmlazení, vykazují vysokou kvalitu a odolnost (ekotyp jádrové „jetřichovické“ borovice s deskovitou borkou).

Zachovalost lesních porostů v I. Zónách CHKO je dána i poměrně vysokým zastoupením buku lesního převážně ve starých porostech na svazích obou břehů Labe mezi Děčínem a Hřenskem. Díky zvratu vegetačních stuňů, se v kaňonu Labe nacházejí nejníže položené bukové porosty v ČR.

Genové zdroje lesních dřevin

Na území CHKO se nachází genová základna pro borovici lesní GZ č. 83 – Jetřichovice. V roce 2000 byl zřízen v Doubici genový archiv pro místní ekotyp smrku chlumního a jetřichovické jádrové borovice, které se vyskytují na území CHKO Labské pískovce. Genové archivy budou sloužit pro uchování těchto druhů, odběr roubů a zejména pro sběr semen k zajištění místně původních sazenic pro obnovu lesa.

 

Činnost CHKO Labské pískovce v oblasti lesnictví

Lesy pokrývají v Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce převážnou část její rozlohy. Přestože je v nich soustředěna převážná většina přírodních hodnot, obdobně jako u většiny lesů v ČR jsou ve vysoké míře zastoupeny porosty s druhovou a prostorovou skladbou, která je více či méně vzdálena od přirozené skladby. K tvorbě přírodě blízkých lesů a dlouhodobě udržitelných jemných způsobů obnovy správa CHKO Labské pískovce přispívá využitím dobře vymezených systémů ekologické stability a zonace, realizací projektů záchrany a reprodukce ohrožených původních populací dřevin včetně těch, která mají lesnicky menší hospodářský význam (jedle). CHKO je v areálu své působnosti východiskem přírodě blízkých forem obhospodařování aplikovatelných ve výhledu i pro sousední území. Tyto principy jsou po dohodě jednoznačně promítnuty do strategie hospodaření v lesích se státním vlastnictvím.

Základem ochrany přírody a diferencovaného přístupu v rámci lesnické činnosti je zonace CHKO, která v sobě zohledňuje nejen hodnotu území, ale i budoucí záměry a perspektivu dalšího vývoje. V rámci CHKO je odstupňována od 1. s nejpřísnější ochranou až po 4. s nejmírnější ochranou.

1.zóna (přírodní - jádrová) – obsahuje přirozená a polopřirozená lesní společenstva, málo pozměněná člověkem a nejcennější druhově rozmanité nelesní plochy. Péče je zaměřena na jemné formy lesního hospodaření, ve vybraných částech lesa ponechání samovolnému vývoji. Prvořadým posláním je zde záchranu biologické diverzity a genofondu rostlin, nejcennějších geologických a geomorfologických fenoménů, částí přírodě blízkých lesů s druhovou skladbou blízkou původní. Jádrem jsou vybraná maloplošná chráněná území, která zahrnují především pískovcové útvary s jejich porosty (Kaňon Labe, Tiské stěny), rašeliniště (Rájecká rašeliniště, Čabel).

2. zóna (polopřirozená) – zahrnuje lesní porosty s druhově a prostorově místně pozměněnou druhovou skladbou přírodě blízkých lesních společenstev a lesními i nelesními pozemky navazujícími na 1. zónu a osídlenou krajinu. V lesním hospodářství je preferována přirozená obnova.

3. zóna (kulturně-krajinná) – jsou zde zařazeny monokulturní hospodářské lesy s mozaikou luk a pastvin, rozptýlenou zástavbou a bohatým zastoupením mimolesních dřevin. Cílem je uchování a zlepšení malebnosti krajinného rázu běžným obhospodařováním s dotvořením zástavby respektující krajinný ráz.

4. zóna (sídelní) – zahrnuje souvisleji zastavěná území s návazností na intenzivně obdělávanou zemědělskou půdu. Umožňuje umisťování obytných a podnikatelských aktivit a intenzivnější zemědělskou i lesnickou výrobu.

Základní strategie péče o krajinné prostředí v CHKO Labské pískovce vychází z odborných hledisek a její návrh byl předjednán s dotčenými obcemi a úřady. Správa CHKO tak podporuje udržitelný rozvoj obcí a podílí se na zpracování rozvojových programů, včetně nezbytně nutných územních plánů. CHKO předpokládá soulad mezi hospodařením člověka a přírodou. Proto ochrana přírody v CHKO neznamená, že se v lesích nebude dále hospodařit. I z tohoto důvodu podporuje CHKO v I. a II. zónách poskytování dotace z „Programu péče o krajinu" přímo majitelům - hospodářům na podporu zvýšení druhové rozmanitosti lesů a na obnovu drobných toků a vodních ploch. Tento program je financován z prostředků Ministerstva životního prostředí. Ve III. a IV. zóně se hospodaří jako v okolní krajině.

Lesy na území CHKO v posledních deseti letech procházejí výraznou přeměnou dřevinné skladby, a to téměř u všech vlastníků lesa. S vývojem společnosti se změnil i význam lesa, produkční funkce ustupuje a narůstá význam vodohospodářský, půdoochranný, ekologicko – stabilizační, rekreační a krajinotvorný. Z těchto důvodů a zejména proto, aby se předcházelo dalším škodám na porostech, se začalo v lesních porostech ve zvýšené míře zalesňovat bukem, dubem, jedlí, jilmem a lípou. Důraz je kladen hlavně na místně původní sadební materiál. Na území Labských pískovců jsou vysoce hodnotné místní ekotypy smrku a borovice, které jsou vyselektovány v náročných místních podmínkách. Proto byl Správou CHKO založen genový archiv v Doubici pro tyto ekotypy - smrk chlumní a borovici „jetřichovickou“. LS Děčín založila u Kristina Hrádku archiv pro ekotyp náhorní borovice.

Přírodě blízké způsoby hospodaření v lesích CHKO Labské pískovce jsou na první pohled možná méně nápadné, ale o to důležitější, neboť právě lesy mají nedocenitelný význam pro přežití mnoha druhů živočichů, rostlin a hub a pro svou schopnost zachycovat srážky a zabraňovat povodním. Správa Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce vedle výkonu státní správy zajišťuje také opatření vedoucí k zachování a obnově cenných přírodních či přírodě blízkých stanovišť, k podpoře ohrožených druhů rostlin a živočichů, či informování veřejnosti. V lesních ekosystémech patří nejdůležitějším prosazovaným zásadám zachování a obnova přirozené druhové skladby lesa a ponechávání starých stromů v porostech. Ve spolupráci s vlastníky a lesními hospodáři podporuje správa CHKO zlepšování druhového složení lesů, především vysazováním a ochranou jedlí, buků, klenů, původního druhu chlumního smrku a jilmu. Cílem je snížit zastoupení nepůvodních smrkových monokultur ve prospěch stanoviště původních dřevin.

K výše uvedenému směřují tyto hlavní podporované aktivity CHKO v oblasti lesního hospodářství:

  1. omezení výskytu geograficky nepůvodních dřevin na celém území, přednostně v přírodních rezervacích, přírodních památkách, 1. zóně CHKO a genové základně
  2. zvýšení a zachování biodiverzity v lesních porostech formou zvýšení podílu listnáčů a jedle v celkovém zastoupení dřevin s cílem postupného dosažení přírodě blízkého složení porostů, a to zejména v 1. a 2. zóně CHKO
  3. podpora a uplatńování jemných způsobů hospodaření, snížení podílu holosečně obnovovaných porostů
  4. podpora podsadeb,vnášení melioračních a zpevňujících dřevin nad rámec zákona a oplocování nárostů a melioračních a zpevňujících dřevin
  5. zachování a obnova genofondu jedle, borovice lesní - ekotyp „jetřichovická“ a smrku ztepilého - ekotyp chlumní
  6. rekonstrukce mlazin poškozených v posledních letech větrem a námrazou a přeměny náhradních porostů v oblasti Děčínského Sněžníku.
  7. zachování fragmentů místních populací lesních dřevin a ponechávání částí lesů samovolnému vývoji
  8. návrh nových chráněných území
  9. sanace a rekonstrukce svážnic a lesních cest
  10. vytváření a obnova drobných lesních vodních ploch
  11. podpora půdoochranných a protierozních opatření, péče o ochranu lesních pozemků

Velmi důležitou činností CHKO je spoluúčast na tvorbě plánů péče a lesních hospodářských plánů. Tato díla, která vznikají ve spolupráci lesníků a pracovníků CHKO, zdůrazňují, že lesní hospodářství má jak produkční tak ekologické zaměření a pojetí, jehož cílem je zachování a obnova původního lesního prostředí, ekologické rovnováhy a ochrana před zvýšenou antropizací přírody. Součátí procesu jejich schvalování je i povolování výjimek a vydávání závazných stanovisek k návrhům lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov.

Správa CHKO Labské pískovce

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt