Array
čeština english polszczyzna

ÚSES

Koncepce územních systémů ekologické stability vychází z poznatku, že relativně ekologicky stabilnější území (vyjádřená stupněm ekologické stability) se zachovala tam, kde přírodní podmínky omezovaly rozvoj intenzivního využívání krajiny, tj. nejintenzivnější formy hospodaření. Stupeň ekologické stability kulturní krajiny není váženým průměrem stupňů ekologické stability jednotlivých částí, ale je závislý též na uspořádání, prostorovém rozložení a vzdálenosti ekologicky stabilnějších segmentů krajiny.

ÚSES tak představuje propojení ekologicky stabilních částí krajiny do funkčního celku s cílem zachovat biodiverzitu přírodních ekosystémů a stabilizačně působit na okolní antropicky ovlivněnou krajinu. Záměrem ÚSES je uchování a podpora rozvoje přirozeného genofondu krajiny, zajištění příznivého působení na ekologicky méně stabilní části krajiny a jejich prostorové oddělení, podpora polyfunkčního využívání krajiny a uchování významných krajinných fenoménů.

ÚSES tvoří plochy biocenter propojených biokoridory a doplněné interakčními prvky. Biocentra reprezentují jednotlivé typy přirozených ekosystémů určité části krajiny s cílem umožnění jejich existence a zachování druhové pestrosti, biokoridory představují propojení biocenter s cílem umožnění jejich komunikace, resp. genetické výměny. Interakční prvky zvyšují a zprostředkovávají stabilizační vliv sítě na okolní krajinu. Celá síť je vymezena podle prostorových a funkčních kritérií určených příslušnou metodikou jako minimalizovaný plošný nárok na systém.

Podle zák. č. 114/1992 Sb. se ochrana přírody a krajiny zajišťuje rovněž ochranou a vytvářením územních systémů ekologické stability. ÚSES je vzájemně propojený soubor přirozených a pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, který udržuje přírodní rovnováhu. Rozlišuje se na místní (lokální), regionální a nadregionální. Lokální ÚSES zahrnuje i celý rozsah systémů regionálních a nadregionálních, jeho pozitivní působení na krajinu se nejvýrazněji uplatňuje na místní úrovni. Zapracováním projednaného lokálního ÚSES do územních plánů obcí se stává ÚSES závazným a je tak praktickým vyústěním celého procesu územního zabezpečování ekologické stability.

Podle zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny je ochrana systému ekologické stability povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ, jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Na území chráněných krajinných oblastí vymezují a hodnotí systémy ekologické stability příslušné správy chráněné krajinné oblasti.

Postup vymezování a hodnocení ÚSES je stanoven ve vyhlášce č. 395/1992 MŽP, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. Podle výše uvedené vyhlášky je plán a projekt systému ekologické stability schvalován příslušnými orgány územního plánování v územně plánovací dokumentaci nebo územním rozhodnutí.

Vyhláškou č. 135/2001 Ministerstva pro místní rozvoj ČR o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci je stanoven jako jedna z povinných položek obsahu územního plánu velkého územního celku a územního plánu obce i návrh ÚSES.

 

Stručná charakteristika nadregionálních a regionálních prvků ÚSES na území CHKO Labské pískovce

V roce 1996 byl Ministerstvem životního prostředí a místního rozvoje ČR pořízen územně technický podklad (ÚTP) nadregionálních a regionálních ÚSES pro ČR. ÚTP udává základní rámec pro vymezení ÚSES v nadregionální a regionální úrovni. V současné době probíhá aktualizace a zpřesňování prvků nadregionálního ÚSES.

Na území CHKO Labské pískovce pouze malou částí zasahuje jedno nadregionální biocentrum (NRBC č. 40 Hřenská skalní města). Prochází zde 5 nadregionálních biokoridorů (K2, K4, K6, K7 a K8) a 4 regionální biokoridory. Na území CHKO se rozkládá nebo částečně zasahuje11 regionálních biocenter.

Nadregionální USES

NRBC 40 Hřenská skalní města

Biocentrum zasahuje území CHKO pouze malou částí (dle UTP se jedná o plochu cca 100 ha, konečná hranice biocentra je určena k upřesnění). Jedná se o rozsáhlé partie souvisle zalesněné pískovcové vrchoviny Děčínských stěn se skalními městy a přirozenými až polokulturními převážně borovými lesy v NP České Švýcarsko. 

NRBK Božídarské rašeliniště – Hřenská skalní města (K2)

Borová osa biokoridoru vychází z NRBC č. 40 Hřenská skalní města a je vedena na území CHKO Labské pískovce  přes RBC 1402 Údolí Napajedla, dále přes partie Děčínského Sněžníku (RBC č. 1701) k Tiským stěnám (RBC č. 1373), kde se  charakter osy mění na mezofilní bučinnou a trasa biokoridoru pokračuje k Božídarskému rašeliništi. 

NRBK Jezeří – Stříbrný roh (K4)

Biokoridor na území CHKO probíhá jako mezofilní bučinná osa od RBC 1370 Údolí Labe přes RBC 1771 Skalní útvary Bělského potoka k RBC 1372 Nová Ves. U Nové Vsi se v koridoru odděluje větev vedoucí dále mimo území CHKO k RBC 1322 Sedmihoří. V původním směru pokračuje biokoridor z Nové Vsi k Libouchci (RBC 1703), kde opouští hranice CHKO.

NRBK Hřenská skalní města – Studený vrch( K6)

Biokoridor spojuje NRBC 40 Hřenská skalní města a NRBC 82 Studený vrch. Územím CHKO prochází osa borová. Biokoridor je zde umístěn převážně v trase toku Chřibské Kamenice, na trase biokoridoru leží RBC 1363 Svinské doly a Vlčí rokle.

NRBK Studený vrch – Hřenská skalní města – hranice ČR (K7)

Biokoridor probíhá severní částí CHKO Labské pískovce a je vymezen jako osa mezofilní bučinná. Na území CHKO je veden od RBC 1377 Tanečnice, pokračuje podél hranic ČR a rozvětvuje se na dvě větve. Jedna část je vedena již mimo území CHKO k RBC 1376 Brtníky a druhá větev je směrována dále podél hranic ČR k NRBC 40 Hřenská skalní města.

NRBK Stříbrný roh – hranice ČR (K8)

Biokoridor je vymezen na území CHKO jako osa mezofilní bučinná, borová a vodní a je veden regionálním biocentrem Údolí Labe (RBC 1370).

 

Regionální USES

V současné době je pořizován KÚ Ústeckého kraje v souvislosti s přípravou Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje (ZUR) nový krajský plán územního systému ekologické stability, který zpřesňuje  regionální a nadregionální prvky ÚSES uvedené v UTP.

RBC 1373 Tiské stěny

Regionální biocentum je vymezené na borové ose NRBK v lokalitě skalních měst v přírodní památce Tiské stěny.

RBC 1703 Libouchec

Jedná se o komplex přirozeného lesního porostu „libouchecké bučiny“ v prudkém, balvanitém a skalnatém svahu vrchu Na Tisce pod jihovýchodním okrajem Tisé, včetně přilehlé části degradovaných borobřezových tyčkovin v plošině nad sklaní hranou.

RBC 1701 Děčínský Sněžník

Výrazná pískovcová stolová hora Děčínského Sněžníku porůstající mladými lesními porosty druhotně obsazujícími imisemi narušené lesní plochy. Jedná se o náhorní plato hory se strmými svahy a skalními výchozy kvádrového pískovce.

RBC 1702 Údolí Napajedla 

Regionální biocentrum je vymezeno na trase nadregionálního biokoridoru v údolní poloze potoka Napajedla, součástí lokality je vodní tok Napajedla.

RBC 1371 Skalní útvary u Bělského potoka

Hluboké zalesněné pískovcové rokle zaříznuté v jižním úpatí svahů Sněžnické hornatin.Biocentrum se nachází na trase nadregionálního biokoridoru K4. Dominantou lokality jsou skalní pískovcové výchozy, součástí lokality jsou vodní tok Bělský potok a jeho bezejmenný levostranný přítok.

RBC 1372 Nová Ves

Komplex smíšených lesů v členitých balvanitých svazích na jižním okraji Sněžnické hornatiny.

RBC 1370 Údolí Labe

Rozsáhlý komplex zalesněného skalnatého kaňonu Labe mezi Loubím a Hřenskem s převahou přirozených lesů charakteru borů a bučin a přirozeným říčním tokem s úzkým lemem lužních porostů. Jedná se o regionální biocentrum v trase nadregionálního biokoridoru K8. Ve svahu kaňonu Labe navazujícího bočního údolí Janovského potoka zahrnuje především hodnotné přirozené partie borů pískovcových skal a rozsáhlý komplex přirozených acidofilních bučin. Částečně funkční částí jsou místy zahrnuté kulturní smrkové nebo borové porosty. Levý břeh Labe tvoří výrazně členitý reliéf svahů s četnými údolími, hřbety, terénními stupni a zářezy. Dominantou lokality jsou skalní pískovcové výchozy.

RBC 1368 Popovičský vrch

Biocentrum tvoří komplex přirozených listnatých lesů při temeni, ve svazích a při úpatí výrazné kupy Popovičského vrchu východně od Ludvíkovic na rozhraní Růžovské vrchoviny a Verneřického Středohoří. Jedná se o funkční až částečně funkční biocentrum v převážně listnatých lesních porostech ve svazích a při úpatí Popovičského vrchu. Funkční partie představují starší různověté listnaté lesy příznivé skladby při temeni a Z svahu, částečně funkční částí jsou mladší listnaté tyčkoviny ve svazích a jako kontrastní část hosnotné lužní partie při úpatí, narušené ovšem místy vysokým podílem topolu v dřevinné skladbě.

RBC 1363 Svinské doly a Vlčí rokle

Biocentrum tvoří členité prudké zalesněné svahy údolí Chřibské Kamenice s četnými výchozy a pásy pískovcových skal, včetně výrazné zalesněné kupy vrchu Borovina. Biocentrum je funční až částečně funkční v převážně přirozených borových, omezeně i bukových lesních porostech ve skalnatých svazích údolí řeky a kolem výrazné kupy vrchu.

RBC 1377 Tanečnice

Jedná se o kulturní až smíšené porosty s převahou smrku v členitých, často balvanitých svazích vrchu Tanečnice.

RBC 380 Růžák

Biocentrum zahrnuje lesní přirozené porosty ve svazích výrazného vysokého čedičového vrcholu Růžovského vrchu vyvýšeného o cca 300 m nad okolní pískovcovou plošinu porostlou polokulturními borovými lesy. Na území CHKO zasahuje podle UTP pouze okrajově.

RBK 546 Tiské stěny – státní hranice

Jedná se o pás pískovcových skal a skalních měst tvořících svah údolí Rájeckého potoka a Děčínské hornatiny

RBK 547 Tiské stěny – Libouchec

Propojení je trasováno degradovanými i přirozenějšími mladými lesy s bukem v členitém terénu na okraji pískcové Sněžnické hornatiny.

RBK 549 Údolí Labe – Popovičský vrch

Jedná se o borové a smíšené lesy skalnatých pískovcových roklí a plošin v členitém terénu vrchoviny Jetřichovických stěn.

RBK 550 Popovičský vrch – K8

Biocentrum tvoří přirozené hájové a lužní lesy v pozvolných svazích úpatí Popovičského a Sokolího vrchu v členitém terénu na rozhraní Děčínských Stěn a Verneřického Středohoří. Pouze část biokoridoru je vedena územím CHKO.

 

Lokální ÚSES

Chráněná krajinná oblast Labské pískovce zahrnuje 55 katastrálních území. Pro 21 z nich pořídila Správa CHKO Labské pískovce lokální plán územního systému ekologické stability jako samostatnou oborovou dokumentaci ochrany přírody, která byla či případně bude projednána a schválena v procesu projednávání a schvalování ÚPD obcí. V současné době probíhá pro zbylá katastrální území zpracování plánů lokálního ÚSES včetně aktualizace některých již zpracovaných plánů.

Správa CHKO Labské pískovce

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt