Array
čeština english polszczyzna

Fauna

Fauna Labských pískovců je rozdělena na obratlovce a bezobratlé.

Faunistická jedinečnost Labských pískovců, resp. celého Českosaského Švýcarska je dána zejména velkou lesnatostí, zachovalými vodními toky, pestrou zemědělskou krajinou, relativním klidem a nabídkou celé škály biotopů od vlhkých nížinných přes suché a teplé náhorní plošiny až k vlhkým horským biotopům na dnech hlubokých roklí. To umožňuje výskyt jak horských, tak i teplomilných druhů v těsném sousedství. Velmi významný je i doznívající vliv oceánického klimatu, který podmiňuje výskyt některých subatlantských druhů.

Druhovou rozmanitost území velmi významně ovlivňuje koridor řeky Labe, který slouží jako migrační trasa směru sever – jih. Bylo zde zjištěno i mnoho druhů považovaných pro území tohoto státu již za vyhynulé či velmi vzácné (např. střevlík Bembidion argenteolum). Vyskytuje se zde celá řada druhů omezených svým rozšířením pouze na tuto oblast (např. endemické žížaly Helodrilus oculatus a Dendrobaena vejdovskyi). Některé druhy byly pro vědu popsány právě z tohoto území (květilka Phorbia kulai ze Sněžníku či z okolí Janova popsaný mravenec Sifolinia pechi, který je v současnosti hodnocen jako synonymum druhu Symbiomyrma karavajevi).

Fauna bezobratlých živočichů je na území CHKO Labské pískovce velice bohatá a rozmanitá, což je dáno především unikátní členitostí, různorodostí a relativní zachovalostí tohoto území. Díky tomu zde žije celá řada vzácných, ohrožených či jinak významných druhů živočichů. V nejzachovalejších smíšených lesních porostech na svazích kaňonu řeky Labe je popisováno 778 druhů motýlů. Toto druhové spektrum je mozaikou druhů teplomilných a druhů podhorských či dokonce horských, což je patrné i v řadě dalších hmyzích skupin. V chladnějších oblastech v zachovalejších porostech je hojný potravně specializovaný střevlík Cychrus attenuatus, v západní části CHKO navazující na Krušné hory je to střevlík Carabus sylvestris či velký drabčík Ocypus macrocephalus. Naopak v teplých listnatých lesích na Děčínsku je častý obrovský drabčík Ocypus tenebrosus. Na území NP České Švýcarsko je v lesním porostu NPR Růžák pravidelně nacházen střevlík Carabus irregularis, který je z území CHKO znám pouze z nepotvrzených zdrojů z kaňonu Labe.

Komplexně je zpracována v Českém Švýcarsku skupina tesaříkovitých brouků (Cerambycidae). Obecně na území Českosaského Švýcarska byl prokázán výskyt 108 druhů tesaříků (Cerambycidae), přičemž z území CHKO Labské pískovce bylo zatím doloženo 93 druhů. V inverzních polohách v místech původního výskytu smrku žije vzácný tesařík Pachyta lamed. K dalším druhům s boreomontánním rozšířením patří Pachyta quadrimaculata a především vzácný a lokální druh Acmaeops septentrionis, který žije v jehličnatých porostech horských lesů na ohněm poškozených suchých stromech. Zajímavý je i výskyt dalších druhů tesaříků s montánně-subalpinským rozšířením Anastrangalia dubia, Clytus lama a vzácný druh Pedostrangalia pubescens. Z jižních částí na Děčínsku jsou potvrzeny významné teplomilné druhy s vývojem na dubu, jako Xylotrechus antilope a Stenopterus rufus a neméně významné nálezy z Děčínska existují také v dalších broučích čeledích např. Anthribidae, Buprestidae apod.

Na specificky rozkládající se dřevo mají vazbu mnohé broučí druhy včetně velmi vzácného roháčka Ceruchus chrysomelinus či jednoho z nejvzácnějších dřevních brouků ČR, žlutavě zbarveného druhu Prostomis mandibularis. Z listorohých brouků je možné spatřit na květech okoličnatých či růžovitých rostlin velmi vzácné zdobence Gnorimus variabilis, Trichius rosaceus i vzácnějšího zlatohlávka barvoměnného (Liocola lugubris). Z fytofágních druhů brouků jsou indikačně významné terikolní nosatci rodu Acalles - A. camelus, A. commutatus či A. boehmei a příbuzný druh Echinodera hypocrita. Přítomnost druhu A. boehmei dokládá přirozenost lesního porostu stejně jako přirozené zastoupení smrku v oblasti.

Reliktní bory jsou v rámci CHKO dalším zcela specifickým biotopem. I zde vedle sebe existují druhy chladnomilné a vysokohorské (včely Andrena intermedia, Andrena lapponica či čmelák Bombus jonellus) spolu s druhy teplomilnými nížinnými (včely Andrena fulvicornis, Halictus sexcinctus či hrabalky Dipogon subintermedius, Arachnospila rufa a A. hedickei). Dochází zde k významnému střetu boreálních druhů (včela Andrena ruficrus) s druhy mediteránními (včely Andrena strohmella, Halictus quadricinctus a Lasioglossum clypeare). Významný podíl mají druhy pískomilné (např. včely Andrena denticulata, Colletes cunicularius, Halictus sexcinctus, Lasioglossum brevicorne, Sphecodes marginatus, S. puncticeps, a Panurgus banksianus, kutilky Cercerys quadricincta, Crossocerus wesmaeli, Harpactus lunatus, H. tumidus, Mimesa equestris, Oxybelus argentatus, O. bipunctatus a Tachysphex obscuripennis či hrabalky Arachnospila abnormis, A. hedickei a Evagetes pectinipes) i druhy lesů a jejich okrajů (např. velmi vzácné druhy kutilek - teplomilný Crossocerus walkeri nebo spíše chladnomilný Passaloecus monilicornis).

Mezi nejpozoruhodnější druhy lze řadit kleptoparazitické druhy včel Nomada castellana či Nomada similis. Druhá jmenovaná je v rámci České republiky recentně potvrzena doposud pouze odtud. Jednou z ca pěti recentních lokalit v ČR zde má také drvenka Sapyga similis, parazitující u vzácné lesní včely Osmia uncinata, kterou se zatím potvrdit nepodařilo. Ze střevlíkovitých brouků jsou v borech s podrostem vřesů a borůvek časté druhy Carabus problematicus či drobné druhy rodu Bradycellus vč. reliktního callunobiontního druhu B. ruficollis. V západní části území je vzácně nacházen také vymírající druh střevlíka Carabus nitens, vázaný na otevřené písčité plochy často s vřesem. K tomuto typu stanoviště lze přiřadit jednoho z nejvzácnějších brouků ČR chrobáka Typhaeus typhoeus. V reliktních borech na rašelinných enklávách žije řada tyrfobiontních a tyrfofilních druhů motýlů s vývojem např. na rojovníku bahenním - drobníček Stigmella lediella, podkopníček Lyonetia ledi či pouzdrovníček Coloephora ledi.

Naprosto ojedinělým prostředím v CHKO jsou údolí s teplotní inverzí s přítomností tzv. glaciálních reliktů. Tyto druhy zde přežívají od doby posledního zalednění v podobě zbytkových populací často v extrémně nízkých nadmořských výškách oproti typickému vysokohorskému výskytu v alpinských zónách. Z brouků lze jmenovat kovaříka Sericus subaeneus, mandelinky Chrysolina rufa a Minota obesa či nosatce Otiorhynchus equestris, Notaris aterrimus, Plinthus tischeri atd.

Podobně specifické podmínky nabízejí suťová pole, které je schopné dlouhodobě osídlit pouze specializované společenstvo. Potvrzen je zde výskyt glaciálního reliktu střevlíka Pterostichus negligens, suťového a potravně specializovaného střevlíka Leistus montanus kultianus a glaciální relikt z příbuzenstva mrchožroutů Choleva lederiana lederiana. Glaciálně reliktním původem se vysvětluje také zdejší výskyt jeskynního koníka Troglophilus neglectus, který je např. v kaňonu Labe poměrně hojným, avšak velmi skrytě žijícím druhem. Tento mediterrání prvek má zde nejsevernější výskyt v rámci areálu svého rozšíření.

Na území CHKO mají také vodní toky stále zachován přirozený charakter břehů s druhově velmi pestrými náplavy a stržemi. Tato často reliktní fauna je v rámci ČR značně ohrožená regulacemi, napřimováním toků atd. Naprosto ojedinělá fauna ripikolních druhů se vyskytuje na štěrkopískových lavicích řeky Labe, kde je příkladná jediná recentní lokalita v České republice střevlíka Bembidion argenteolum. Řada dalších významných ripikolů žije také na drobnějších vodotečí po celém území (střevlíci Bembidion monticola a B. stomoides či drabčíci Bledius talpa a Stenus guttula).

Na vodní prostředí v nejrůznějších podobách má přímou vazbu skupina vážek (Odonata). Na tocích jsou zastoupeny významné druhy jako motýlice lesklá (Calopteryx splendens), klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia), páskovec kroužkovaný (Cordulegaster boltonii) a páskovec dvojzubý (C. bidentatus). Na stojatých vodách lze zastihnout také šídlo sítinové (Aeschna juncea), vážku tmavou (Sympetrum danae), v. čárkovanou (Leucorrhinia dubia), v. jasnoskrvrnnou (L. pectoralis) a v. běloústou (L. albifrons).

Druhově velmi bohaté jsou biotopy mokřadních, často zrašelinělých luk s reliktním střevlíkem Trechus rivularis, drabčíkem Stenus kiessenwetteri, dále s mokřadní sarančí Stetophytma grossum či kobylkou Conocephalus dorsalis. Z fytofágních brouků indikují přirozené a zachovalé mokřady mandelinky Cryptocephalus decemmaculatus, Chaetocnema subcoerulea či Chaetocnema arida. Poslední jmenovaný druh je v rámci ČR omezený výskytem pouze na severní Čechy. Z reliktních nosatců se jedná např. o druhy Thryogenes atrirostris, Rhinoncus henningsi, Pelenomus quadrituberculatus či atlantský druh Sitona regensteinensis. Na území CHKO jsou evidovány a podle potřeb managementu blíže studovány populace mokřadních modrásků rodu Maculinea. Hojný výskyt modráska bahenního (Maculinea nausithous) a m. očkovaného (M. telejus) je např. v západní části CHKO.

Na pastvinách mají v rámci bezobratlých největší význam druhy koprofágní a saprotrofní. Mezi tyto druhy vyvíjející se na exkrementech pasoucího se dobytka patří hlavně zástupci rodu Aphodius (např. A. erraticus, A. fossor apod.), Onthophagus či zástupci čeledí Geotrupidae, Hydrophilidae apod. Hojně na exkrementech loví larvy much a brouků drabčíci z rodů Ontholestes, Philonthus, Ocypus a jiné drobnější rody.

V polních společenstvech se vzácně vyskytují původně stepní druhy, které jsou v současnosti adaptováni na tuto tzv. kulturní step. Z nejvýznamnějších lze zmínit střevlíky Brachynus explodens, Dolichus halensis, Zabrus tenebroides či západovropského střevlíka zlatitého (Carabus auratus). Poslední jmenovaný druh je významně ohrožen na existenci nejen v Labských pískovcích, ale plošnou výstavbou také v sousedních regionech.

Z obratlovců ze skupiny kruhoústých se vyskytuje v povodí řek Křinice a Kamenice mihule potoční (Lampetra planeri). Toky náleží většinou k pstruhovému pásmu s charakteristickou faunou reprezentovanou pstruhem obecným (Salmo trutta), lipanem podhorním (Thymallus thymallus), hrouzkem obecným (Gobio gobio) a vrankou obecnou (Cottus gobio). Významná je přítomnost střevle potoční a slunky obecné v západní části CHKO. Od roku 1998 probíhá reintrodukce lososa obecného (Salmo salar) do povodí řeky Kamenice.

Především v listnatých lesích v CHKO se lze setkat s poměrně hojnou populací mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). V nejrůznějších vodních plochách jsou hojně zastoupeni čolek horský (Mesotritos alpestris) a čolek obecný (Lissotriton vulgaris). V jižních částech CHKO byl několikrát zaznamenán také čolek velký (Triturus cristatus). Z žab jsou nejvíce zastoupeni ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria) a skokan skřehotavý (Pelophylax ridibunda), příp. také skokan zelený (Pelophylax esculenta). Velmi vzácná je zde ropucha zelená (Pseudepidelea viridis), kuňka obecná (Bombina bombina), rosnička zelená (Hyla arborea) a skokani štíhlý (Rana dalmatina) a ostronosý (Rana arvalis). Ačkoliv existují údaje o ropuše krátkonohé (Epidalea calamita) a blatnici skvrnité (Pelobates fuscus), je nutné tyto recentně potvrdit.

Z plaz se hojně vyskytuje ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), kterou lze relativně často potkat v sympatrickém výskytu s ještěrkou obecnou (Lacerta agilis). Poměrně častými druhy jsou dále užovka obojková (Natrix natrix) a slepýš křehký (Anguis fragilis). Vzácnějšími druhy jsou zmije obecná (Vipera berus) a užovka hladká (Coronella austriaca).   

Hnízdění nebo velmi pravděpodobné hnízdění bylo na území NP prokázáno u 91 druhů ptáků. Pravidelně v celé oblasti hnízdí kolem dvou párů čápa černého (Ciconia nigra) a od poloviny devadesátých let zde opět úspěšně hnízdí sokol stěhovavý (Falco peregrinus), jehož hnízdní populace je v současnosti největší ve střední Evropě. U tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) bylo poslední rozmnožování doloženo v roce 1983. Jen nepravidelně a okrajově se vyskytuje křepelka polní (Coturnix coturnix), pravidelněji chřástal polní (Crex crex). Každoročně hnízdí sluka lesní (Scolopax rusticola). K pravidelným hnízdičům patří také výr velký (Bubo bubo), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum)a sýc rousný (Aegolius funereus). Typickým obyvatelem souvislých lesů je datel černý (Dryocopus martius). Velmi vzácně se lze setkat s lelkem lesním (Caprimulgus europaeus). Relativně stabilní je populace ledňáčka říčního (Alcedo atthis) a hnízdní hustota populace skorce vodního (Cinclus cinclus) dosahuje na řece Kamenici jednu z nejvyšších ve střední Evropě. V posledních letech byl opakovaně zjištěn budníček zelený (Phylloscopus trochiloides). Enkláva zemědělské krajiny v okolí obce Mezná je domovem ťuhýka obecného (Lanius collurio), bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra)a pěnice hnědokřídlé (Sylvia communis).

Fauna savců byla již před několika staletími ochuzena o několik člověkem vyhubených druhů: vlka (Canis lupus), kočku divokou (Felis silvestris), medvěda hnědého (Ursus arctos) a losa evropského (Alces alces). Do současné doby bylo zjištěno 38 druhů savců. Pravidelně se vyskytuje např. rejsec vodní (Neomys fodiens), podstatně vzácnější je rejsec černý (Neomys anomalus). Zdejší oblast poskytuje velmi vhodné podmínky pro netopýry, pravidelně se vyskytuje netopýr vodní (Myotis daubentoni), netopýr rezavý (Nyctalus noctula) a netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus). Z řádu hlodavců se pravidelně vyskytuje plch velký (Glis glis) a vzácně plch zahradní (Eliomys quercinus). Za zmínku také stojí stabilní a rozmnožující se populace vydry říční (Lutra lutra), která byla zjištěna prakticky na všech tocích. U rysa ostrovida (Lynx lynx), jehož nový výskyt se datuje od třicátých let dvacátého století, bylo doloženo i opakované rozmnožování. V posledních letech téměř ustaly zprávy o jeho pozorování na tomto území (nelegální odstřely) v sousedících oblastech. Kamzík horský (Rupicapra rupicapra)alpského původu se v oblasti vyskytuje od roku 1907, kdy byl vypuštěn do přírody. Hojně se vyskytuje jelen evropský (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus) a prase divoké (Sus scrofa).

Seznamy druhů na území LP

  • Savci
  • Ptáci
  • Plazi
  • Obojživelníci
  • Ryby
  • Mihulovci
  • Vážky
  • Tesaříci

 

Správa CHKO Labské pískovce

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt