Array
čeština english polszczyzna

Flóra

Cévnaté rostliny

Území Českosaského Švýcarska, tj. území CHKO Labské pískovce, NP České Švýcarsko, NP Sächsische Schweiz (Saské Švýcarsko) a LSG Sächsische Schweiz patří k oblastem, které se spíše než vysokou druhovou bohatostí cévnatých rostlin vyznačují pozoruhodnými ekologickými podmínkami stanovišť.

Druhová bohatost cévnatých rostlin oblasti je ovlivněna především geologickým substrátem, reliéfem, klimatickými podmínkami a aktivitami člověka. Složení pískovcových sedimentů spolu s výrazným reliéfem předurčují výskyt specifické flóry, která je vázána na málo úživný substrát, extrémní teplotní výkyvy a kontrast mezi nedostatkem vláhy na vrcholech pískovcových skal a výrazně vlhkými roklemi. Charakteristické druhy jsou zastoupeny borovicí lesní (Pinus sylvestris), břízou bělokorou (Betula pendula), vřesem obecným (Calluna vulgaris), metličkou křivolakou (Deschampsia flexuosa), borůvkou (Vaccinium myrtillus) a brusinkou (Vaccinium vitis-idaea), na zastíněných stanovištích na hranách pískovcových skal též rojovníkem bahenním (Ledum palustre). Naopak na třetihorních vyvřelinách najdeme v podrostu listnatých lesů bohaté bylinné patro, např. kyčelnici devítilistou (Dentaria enneaphyllos), kyčelnici cibulkonosnou (Dentaria bulbifera), dymnivku dutou (Corydalis cava), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), svízel vonný (Galium odoratum) a strdivku jednokvětou (Melica uniflora).

Zajímavostí oblasti jsou rašeliniště, která sice rozlohou zaujímají jen nepatrnou část území, přesto však mají mimořádný význam botanický a paleobotanický. Bohužel část rašelinišť byla v minulosti poškozena těžkou mechanizací při těžbě dřeva nebo bylo provedeno cílené odvodnění melioračními kanály. Některá se však podařilo zachovat a jsou chráněna v podobě přírodních rezervací a památek. Na nich se můžeme setkat s typickými rostlinami, jako je např. borůvka bažinná (Vaccinium uliginosum), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) a rojovník bahenní (Ledum palustre).

Flóra území je charakteristická vysokým zastoupením subatlantských druhů, jako jsou např. žebrovice různolistá (Blechnum spicant), mokrýš vstřícnolistý (Chrysosplenium oppositifolium), svízel horský (Galium saxatile), zblochan zoubkatý (Glyceria declinata), třezalka položená (Hypericum humifusum), třezalka pěkná (Hypericum pulchrum) (pouze v CHKO Labské pískovce), sítina ostrokvětá (Juncus acutiflorus), sítina kostrbatá (Juncus squarrosus), pérnatec horský (Lastrea limbosperma), štírovník močálový (Lotus uliginosus), vrbina hajní (Lysimachia nemorum), koprník štětinolistý (Meum athamanticum), mochna anglická (Potentilla anglica).

K botanickým zajímavostem patří nálezy dvou druhů, které byly v ČR považovány za vyhynulé. Jedná se o žabníček vzplývavý (Luronium natans) a třezalku pěknou (Hypericum pulchrum), které byly nalezeny při floristickém mapování. Žabníček vzplývavý (Luronium natans) patří k druhům, jehož lokality mizejí v celé západní a severní Evropě, o to cennější je nález tohoto druhu v Labských pískovcích, odkud nebyl nikdy uváděn.

Velkou raritou území je výskyt dvou atlantských druhů z čeledi blánatcovité (Hymenohyllaceae): blánatec kentský (Hymenophyllum tunbridgense) představuje nejslavnější rostlinu Českosaského Švýcarska. Byl nalezen poprvé v rokli Uttewalder Grund na saské straně území v roce 1847, na české straně existuje údaj z Edmundovy soutěsky (NP). Všechna naleziště patří dnes již bohužel minulosti, mimo jiné i v důsledku nadměrného sběru do herbářů. V druhém případě se jedná naopak o recentní objev samostatně rostoucích gametofytů vláskatce tajemného (Trichomanes speciosum), které byly nalezeny na více místech Českosaského Švýcarska (Vogel, Jeßen, Gibby, Jermy et Ellis 1993), poprvé v soutěsce Suché Kamenice u Hřenska. Tyto gametofyty jsou považovány za relikt dřívějšího rozšíření tohoto druhu ve Střední Evropě.

Submontánní a montánní druhy jsou vázány zejména na stinné rokle a soutěsky, ve kterých se uplatňuje inverzní klima. Jsou to např. violka dvoukvětá (Viola biflora) (pouze v NP), devětsil bílý (Petasites albus), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), vranec jedlový (Huperzia selago), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum) (pouze v NP).

Teplomilné druhy jsou v území vzácné a ty, které zde rostou, mají menší nároky na teplotu a úživnost substrátu. Naprostá většina se jich vyskytuje v údolí Labe, které je nejteplejší částí Českosaského Švýcarska. Příkladem mohou být hořčík jestřábníkovitý (Picris hieracioides), kakost krvavý (Geranium sanguineum), čistec přímý (Stachys recta), žluťucha menší (Thalictrum minus), chrastavec křovištní (Knautia drymeia), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), pelyněk ladní (Artemisia campestris). Kromě údolí Labe lze teplomilné druhy v Českosaském Švýcarsku nalézt na některých nezalesněných čedičových kopcích a v oblastech s přechodem do České středohoří, kde se vyskytují jahodník trávnice (Fragaria viridis), válečka prápořitá (Brachypodium pinnatum), chrpa čekánek (Cenataurea scabiosa), hlaváč žlutavý (Scabiosa ochroleuca), šalvěj luční (Salvia pratensis) a šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata), pryskyřník hlíznatý (Ranunculus bulbosus), oman vrbolistý (Inula salicina), ostřice plstnatá (Carex tomenosa), sveřep vzpřímený (Bromus erectus), smolnička obecná (Steris viscaria) a v lemech listnatých lesů javor babyka (Acer campestre) a řešetlák počistivý (Rhamnus catharticus).

Významnou součást květeny území tvoří adventivní druhy, které se šíří zejména v údolí Labe, jež je nejvýznamnější migrační cestou oblasti, a podél dalších vodních toků. Kromě dnes již běžných velmi invazních druhů, jako jsou křídlatka japonská (Reynoutria japonica), křídlatka sachalinská (Reynoutria achalinensis), netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa), hulevníkovec Loeselův (Sisymbrium loeselii) představuje největší problém invaze borovice vejmutovky (Pinus strobus) do lesních ekosystémů reliktních borů. K nepůvodním druhům oblasti patří též náprstník červený (Digitalis purpurea), který je zde masově rozšířen a patří dnes již k výrazným druhům Českosaského Švýcarska. Mezi aktuálně se šířící se druhy patří např. javor jasanolistý (Acer negundo), berník chlupatý (Lapista pista) nebo kolotočník ozdobný (Telekia speciosa).

Bezcévné rostliny a houby

Geologické, geomorfologické, hydrologické a klimatické podmínky Labských pískovců ovlivňují nejen složení flóry a vegetace, ale mnohem výrazněji se odrážejí v druhovém zastoupení bezcévných rostlin a hub. Obecně lze říci, že tyto organismy velice citlivě reagují i na nepatrné změny abiotických i biotických faktorů v rámci mikro- i mezostanoviště. Pískovcový fenomén a na něho vázané jevy, především existence hlubokých inversních roklí v kombinaci s výrazným subatlantským klimatem oblasti zde umožňují výskyt řadě subatlantských, horských až vysokohorských druhů v nezvykle nízkých nadmořských výškách, často pod 150 m n. m.

Mechorosty

Na území Labských pískovců (Českého Švýcarska) bylo doposud nalezeno přes 300 taxonů mechorostů. Jelikož přírodní podmínky panující v CHKO Labské pískovce a NP České Švýcarsko jsou totožné, nebyl prozatím vytvořen samostatný seznam mechorostů pro vlastní CHKO, neboť většina taxonů nalezených na území národního parku se vyskytuje i na území CHKO a naopak. Díky širší škále biotopů se zde vyskytují taxony, které se v národním parku nerostou. Jedná se především o druhy vázané na bahnité náplavy řeky Labe, na mokřadní louky a rašeliniště.

Hlavními faktory ovlivňujícími diversitu mechorostů jsou výrazně členitý reliéf pískovcového skalního města, klima, geologický substrát, hydrologické poměry lokalit a nadmořská výška. Podrobné shrnutí bryoflóry Labských pískovců (Českého Švýcarska) je uvedeno v práci Marková (2008).

Bryoflóru oblasti lze charakterizovat dvojím způsobem:

i) vyskytuje se zde poměrně omezená skupina druhů, které v území převládají.

Většinou se jedná o obecně rozšířené druhy, které zde hojně porůstají pískovcové skály, jsou to mechy Dicranella cerviculata, D. heteromalla, Dicranodontium denudatum, Leucobryum juniperoideum, Tetraphis pellucida a játrovky Calypogeia integristipula, Cephalozia bicuspidata, Diplophyllum albicans, Lepidozia reptans a Mylia taylorii. K charakteristickým druhům potoků a říček patří např. játrovka Scapania undulata a mech Fontinalis antipyretica. Mezi obecně rozšířené terestrické druhy patří např. játrovka Bazzania trilobata a mechy Campylopus flexuosus, Hypnum jutlandicum, Plagiothecium undulatum (dna inversních roklí) a řada dalších.

ii) vyskytuje se zde poměrně široká skupina druhů vázaných svým výskytem na specifické mikroklimatické podmínky pískovcového skalního města a specifická stanoviště.

Do této skupiny patří řada vzácných druhů. K nejvzácnějším mechorostům rostoucím na pískovcových balvanech periodicky vysychavých potoků v inversních roklích je subarkticko-subalpínská játrovka Hygrobiella laxifolia, která byla objevena jako nový druhu pro ČR právě v Labských pískovcích (Českém Švýcarsku) teprve v roce 2003 (Müller 2003, Kučera et al. 2003) a patří mezi silně ohrožené druhy (sensu Kučera et Váňa 2005). Na území CHKO Labské pískovce se vyskytuje v soutěsce Suché Kamenice a jedná se zde o největší populaci na české straně Labských pískovců (Českého Švýcarska). Nejvýznamnějším zástupcem skupiny boreálních druhů je mech Dicranum majus, zařazený na Červeném seznamu mechorostů ČR (Kučera et Váňa 2005) mezi druhy ohrožené. Tento horský druh se vyskytuje v ČR ve vrcholových partiích Krkonoš a Jeseníků. Jeho výskyt v soutěsce Suché Kamenice, která je jeho jedinou lokalitou v Labských pískovcích (Českém Švýcarsku) představuje nejníže položenou lokalitu druhu v ČR. Dalšími vzácnými druhy vázanými na inversní polohy pískovcového skalního města jsou subatlantsko-montánní mechy Brachydontium trichodes, Campylostelium saxicola, Rhabdoweissia crispata, Tetrodontium brownianum, játrovka Kurzia sylvatica a epifyticky rostoucí subatlantský mech Isothecium myosuroides . Mech Tetrodontium brownianum se v rámci ČR vyskytuje pouze v Labských pískovcích (Českém Švýcarsku) a ojediněle i na pískovcových výchozech v Lužických horách. Játrovka Kurzia sylvatica se v ČR recentně vyskytuje pouze v pískovcových oblastech (Duda et Váňa 2005).

Významným biotopem na území CHKO Labské pískovce jsou vodní toky, které hostí řadu vzácných druhů mechorostů např. pouze v řece Kamenici se vyskytuje subatlantský mech Fissidens rufulus (Voříšková et Marková 2003a). Samostatnou kapitolou jsou však vlhké bahnité náplavy řeky Labe, které hostí řadu velmi vzácných druhů mechorostů. Tyto mechorosty jsou přímo existenčně závislé na kolísání výšky vodní hladiny během roku, neboť rostou na volných plochách vlhké bahnité půdy, kde kolísání vodní hladiny udržuje tato místa bez trvale zapojené vegetace cévnatých rostlin (Němcová 2001). K nejvzácnějším mechorostům rostoucím na těchto náplavech patří druhy zařazené do Červeného seznamu mechorostů ČR (Kučera et Váňa 2005), jakými jsou játrovka Riccia cavernosa a mechy Physcomitrium eurystomum a Physcomitrium sphaericum zařazené mezi druhy ohrožené a mech Physcomitrella patens patřící mezi druhy blízké ohrožení. Významným substrátem  jsou také kameny a kamenné zídky občasně přeplavované vodou, na takovýchto místech nalezla L. Němcová (2001) mech Fissidens arnoldii zařazený v Červeném seznamu mechorostů ČR (Kučera et Váňa 2005) mezi druhy silně ohrožené. Jeho lokality mezi Děčínem a Hřenskem a u Teplic nad Bečvou jsou jedinými recentními lokalitami v ČR (Hradílek 2005). Mokřadní louky jsou významné nejen z hlediska výskytu vzácných druhů cévnatých rostlin, ale i z hlediska mechorostů. Nachází se zde řada druhů zařazených do Červeného seznamu mechorstů ČR (Kučera et Váňa 2005), jsou to např. druhy blízké ohrožení Dicranum bonjeanii a Hypnum pratense, dále druhy regionálně významné Brachythecium mildeanum a Fissidens adianthoides (Kuncová et al. 1999, Voříšková et Marková 2003b).

Maloplošně zastoupeným, avšak o to významnějším, biotopem jsou rašeliniště. Z hlediska výskytu bryoflóry je druhově nejbohatší lokalita Čabel, která hostí vedle druhů zaznamenaných na dalších rašeliništích, druhy Sphagnum papillosum a ve šlencích rostoucí Warnstorfia fluitans (Bauer et al. 2001).

Čedičové skály a sutě jsou z hlediska výskytu mechorostů zcela neopominutelným biotopem, neboť hostí zcela odlišnou bryoflóru. Nejvýznamnější lokalitou na území CHKO Labské pískovce je bezesporu Holý vrch s rozsáhlými suťovými poli. K nejvýznamnějším nálezům této lokality patří subarkticko-subalpinský mech Polytrichatrum alpinum a druhy Tritomaria exsectiformis a Brachythecium oedipodium nacházející se v červeném seznamu mechorostů ČR (Kučera et Váňa 2005) v kategorii druhů regionálně ohrožených či významných (Němcová 2008).

Houby

Soustavnější mykologický výzkum proběhl na území CHKO Labské pískovce v letech 1997–1999 pod vedením J. Čápa (Čáp 1998, 1999, 2001). Výzkum probíhal metodou síťového mapování a byl soustředěn hlavně do pravobřežní části CHKO včetně území dnešního národního parku. Na levém břehu Labe byl výzkum soustředěn do oblasti severně obce Tisá mezi obcemi Ostrov a Nový Dvůr a na území podél státní hranice západně Dolního Žlebu. Po vyhlášení NP České Švýcarsko se pozornost mykologů přenesla na jeho území.

Během tříletého mykologického výzkumu bylo na území CHKO Labské pískovce nalezeno celkem 320 druhů hub z nichž 7 je zařazeno do Červeného seznamu makromycetů ČR (Holec 2006), což představuje naprostý zlomek bohatosti zdejší mykoflóry. K nejvzácnějším nálezům patří bezesporu druhy zařazené na výše uvedeném červeném seznamu do kategorie druhů silně ohrožených jakými jsou mykorhizní druhy vyskytující se především v bukových lesích holubinka černobílá (Russula albonigra) a pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) a saprotrofní druhy vázané především na vlhká, podmáčená místa, ve smrčinách roste kyjanka purpurová (Clavaria purpurea) a na březích potoků v olšinách lysohlávka česká (Psilocybe bohemica). Z ohrožených druhů se zde nachází mísenka oranžová (Aleuria aurantia) saprotrofní terestrický druh rostoucí především na písčitých a hlinitých půdách lesních cest a příkopů, a z druhů nedostatečně známých jsou to mykorhizní druh muchomůrka šedoblanitá (Amanita submembranacea) rostoucí na kyselých půdách v jehličnatých i smíšených lesích a paluška rudonohá (Typhula erythropus) vyskytující se především v olšinách.

Správa CHKO Labské pískovce

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt