Array
čeština english polszczyzna

Geomorfologie

Geomorfologické členění

Území CHKO Labské pískovce náleží do těchto geomorfologických celků:

Děčínská vrchovina III - A - 3

a - Sněžnická hornatina

b - Růžovská vrchovina

c - Jetřichovické stěny

Šluknovská pahorkatina IV - A - 1

a - Šenovská pahorkatina

Krušné hory

Mostecká pánev

České středohoří

Dobrnská vrchovina

Habartická kotlina

Lužické hory

Kytlická hornatina

 

Chráněná krajinná oblast Labské pískovce, tak jak je v současnosti vymezena, náleží do dvou vyšších geomorfologických jednotek České vysočiny, které se od sebe odlišují, jak svou geologickou stavbou, tak i morfologickými charakteristikami a dalšími navazujícími faktory přírodního prostředí.

Největší část území CHKO Labské pískovce náleží do jednotky III-A-3 - Děčínská vrchovina. Jen nejsevernější část náleží do jednotky IV-A-1 - Šluknovská pahorkatina.

Obě vyšší geomorfologické jednotky se rozpadají na menší dílčí části.

Děčínská vrchovina III-A-3 se rozpadá na jednotky III-A-3-a Sněžnická hornatina, III-A-3-b Růžovská vrchovina a III-A-3-c Jetřichovické stěny.

Ze Šluknovské pahorkatiny - IV-A-1 náleží do CHKO Labské pískovce jen nejižnější část dílčí jednotky IV-A-1-a Šenovská pahorkatina.

 

Stručná charakteristika dílčích jednotek

Sněžnická hornatina zaujímá západní část CHKO. Tvoří ji plochá hornatina, náležící do povodí Labe. Vytvořena je na křídových pískovcích od cenomanu až po střední turon, s ojedinělými průniky neovulkanických hornin. Do Sněžnické hornatiny náleží též nejvýznamnější morfologický fenomén této části, antecedentní labský kaňon. Povrch Sněžnické hornatiny lze charakterizovat jako silně rozčleněný erozně denudační reliéf sedimentární stupňoviny. Rozčlenění je, jak z důvodu tektonického roztříštění, tak podmíněno litologicky. Celé území má výraznou asymetrickou stavbu.

Jako důsledek subrecentních až recentních tektonických pohybů se nachází pásmo nejvyšších elevací na jižním okraji hornatiny.

Mezi základní rysy reliéfu patří tektonicky rozlámané cuesty na jižním okraji (čela na sever), strukturně podmíněné plošiny, stolové hory, ojedinělé neovulkanické suky a jako obzvláště morfologický útvar lze klasifikovat hluboce zaříznuté antecedentní kaňonovité údolí Labe a jeho přítoků. Lemován je charakteristickými tvary selektivního zvětrávání a denudace vytvářející pískovcová skalní města a stěny, i izolované skalní věže.

Nejvyšším bodem je denudační troska Vysokého (Děčínského) Sněžníku 723 m n.m. se zachovaným zbytkem denudační úrovně staršího data. Mezi neovulkanickými elevacemi je nejvýznamnější Holý vrch 528 m n.m., s lokálně vyvinutou sloupcovitou odlučností neovulkanitů.

 

Růžovská vrchovina, jako taková je označována část Děčínské vrchoviny na pravém břehu Labe, od labského kaňonu východním směrem. Nachází se z největší části v povodí řeky Kamenice. Má silně rozčleněný, erozně denudační reliéf s poměrně hojnými proniky neovulkanitů zachovaných ve formě suků. Je vytvořena na křídových pískovcích spodního a středního turonu.
Na jižním okraji jsou opět charakteristické tektonicky podmíněné cuesty s čely ukloněnými na sever. Mezi další významné morfologické tvary náleží rozsáhlé strukturní plošiny, rozčleněné hluboce zaříznutým, místy až kaňonovitým údolím řeky Kamenice a jejich přítoků.

Nejvyšší elevace jsou většinou podmíněny neovulkanickými proniky a dnes mají charakter suků. Nejvyšším bodem celého území je neovulkanický Růžovský vrch 619 m n.m. Je sám o sobě morfologicky neobyčejně pestrý - skalní tvary, mrazové sruby, balvanové proudy, kamenná moře apod.

Jako Jetřichovické stěny je označována severovýchodní část Děčínské vrchoviny v povodí řek Kamenice a Křinice vzniklá opět na pískovcích středního turonu a na SZ turonu, až coniaku. Charakteristické jsou opět průniky neovulkanických basaltoidů tvořící nejvyšší elevace.

Reliéf Jetřichovických stěn lze opět charakterizovat jako silně rozčleněný, erozně denudační reliéf, tektonicky i litologicky podmíněné, sedimentární stupňoviny. Výraznými rysy reliéfu jsou strukturní hřbety, neovulkanické suky a hluboce zaříznutá kaňonovitá údolí řek Kamenice, Křinice a jejich přítoků.

Jsou zde charakteristické tvary selektivního zvětrávání a odnosu, které ve svém konečném výsledku vytvářejí morfologicky pestrý prostor mezi údolím Labe a Lužickými horami.

Charakteristickými vrcholy této části jsou Bor 448 m n.m., Jedlina 490 m n.m., a mnoho dalších bodů. Z jejich víceméně stejné výškové hladiny lze usuzovat, že se opět jedná o denudační trosky vyšší paroviny, rozrušené denudačními procesy.

Mezi nejvýznamnější morfologický útvar náleží skalní most Pravčická brána.

 

Šenovská pahorkatina je charakterizována jako členitá pahorkatina složená převážně z granitů lužického plutonu. Její povrch lze charakterizovat jako mírně zvlněný erozně denudační reliéf, se zbytky zarovnaných povrchů na plochých rozvodích. Rozčleněná je strukturními hřbety a neovulkanickými suky. Nejvyšším bodem je zde granitová Tanečnice 597 m n.m.

Správa CHKO Labské pískovce

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt